Chceš-li si vytvořit dokonalé diamantové tělo, aniž ti uniká šťáva života,
pak musíš pilně zahřívat kořeny vědomí,
osvětlovat blaženou zem, jež je stále blízko,
a tam ať trvale v skrytu bydlí tvé pravé Já.
(Obrázek umístěný na tomto místě v čínském textu představuje trup lidského těla. Uprostřed, v dolní polovině trupu, je nakreslena zárodečná buňka, kterou je oddělena brána života od brány vědomí. Mezi nimi vede z těla ven kanál, jímž unikají životní šťávy.)
Nejsubtilnější tajemství tao jsou bytí a život (sing – ming). K péči o bytí a o život a k jejich slití není lepšího prostředku než vracet obojí k jednotě. Dávní světci a přední mudrci myšlenku sjednocení bytí a života sdělovali přirovnáními vzatými z vnějšího světa; ostýchali se mluvit o tom volně bez podobenství. Proto se tajemství, jak pečovat o obojí zároveň, ve světě ztratilo. Co vám postupně pomocí přirovnání ukážu, nebude jen lehkovážným prozrazováním tajemství. Naopak, když k Lung Jen-ťingovým nákresům znázorňujícím způsob zastavení úniků připojím i tajné Chuej Jen-ťingovy myšlenky s příležitostnými odkazy na jiné sútry a promítnu je do těchto výstižných vyobrazení, pochopíte, že vědomí a život nejsou ničím, co by bylo kdesi mimo zárodečnou blastulu. Tento obraz jsem nakreslil proto, aby druhové usilující o totéž, oč usiluji já, poznali nebeské páky fungující jako pohon při této dvojité péči, takže dozraje pravé semeno, a tím se zastaví únik životních šťáv, tím se také vytaví šen-li1, a tím je dovršeno velké tao.
Avšak tato zárodečná blastula je neviditelná jeskyně, nemá tvar ani podobu. Když se hýbe dech života, vzniká zárodek této blastuly, když dech ustane, zárodek zase zmizí. Je místem, které skrývá pravdu, oltářem, na němž se vytváří vědomí a život. Říkává se mu dračí palác na dně moře, pomezí sněžných hor, západ prapřechodu, říše nejvyšší radosti, země bez hranic. Všechno to množství různých jmen označuje tuto zárodečnou blastulu. Nezná-li umírající toto místo zárodku, nenalezne ani v tisíci zrodů a ani za deset tisíc věků jednotu vědomí a života.
Tento bod určený pro zárodek je cosi nesmírného. Dříve než je rodiči zrozeno naše tělo, je nejprve zplozen tento bod a v něm sídlí bytí i život. Obojí je smíšeno a tvoří jednotu: Smíšeno tak nerozlučně jako semeno ohně v krbu, jako spojitost původní harmonie a nebeské zákonitosti. Proto říkáme: „Ve stavu před zjevením je zde nevyčerpatelný dech.“ A dále se říká: „Dříve než rodiče zplodí dítě, je už dech života úplný a plod života dokonalý.“ Avšak jestliže se tělo pohne a zárodečná blastula se protrhne, je to, jako kdyby člověk ztratil na vysoké hoře pevnou půdu pod nohama: s výkřikem se zřítí dolů na zem a bytí a život jsou od této chvíle rozdvojeny. Od tohoto okamžiku není bytí s to uvidět život a život není s to uvidět bytí. Osud pak jde svou cestou: Od mládí k zralosti, od zralosti k stáří, od staří k ach ouvej.
Proto nám Žu-laj2 ve svém velikém milosrdenství sdělí tajemství výroby a tavby. Učí člověka, jak znovu vstoupit do matčina těla a znovu vytvořit bytí a život svého Já; ukazuje, jak musí do zárodečné blastuly vejít duch a duše (dech života) a spojit se v jednotu, aby se vytvořil pravý plod, tak jako do této blastuly vstupují a vjedno se spojují semeno a duše3, aby zrodili plod života. Princip je týž.
Uvnitř zárodečné blastuly je oheň vládcův, u vchodu do blastuly je oheň ministrův, v celém těle je oheň lidu. Když se vznítí oheň vládcův, vznítí se od něho oheň ministrův. Když se zvedne oheň ministrův, vzplane oheň lidu. Když se takto po řadě roznítí tři ohně, vznikne člověk. Jestliže však tři ohně postupují nazpátek v opačném pořadí, vznikne tao.
Proto počínali všichni mudrci svou práci u zárodečné blastuly, z níž je zamezeno úniku. Nevytváříme-li si tuto stezku, ale vyrábíme jiné věci, není to k ničemu. Proto všechny školy a sekty, které nevědí, že vládnoucím principem vědomí a života je tato zárodečná blastula, a hledají tedy jinde, nedokáží při všem úsilí nalézt princip nikde mimo.
Rozeznáváš-li počáteční Buddhovu cestu,
objeví se blažené město západu.
Podle zákonitého oběhu následuje při vdechnutí obrat vzhůru.
Proudí-li dech ven, obrací se síla k zemi.
Doba oběhu se skládá z šesti etap.
Ve dvou etapách sbíráš Moni (Šákjamuni).
Velké tao vychází ze středu.
Prvopočátek nehledej venku.
Nejpodivuhodnějším účinkem tao je zákonitý oběh.
Pohyb činí nevyčerpatelným dráha.
Rychlost je nejlépe řízena rytmy (kuej).
Počet cviků nejlépe určuje metoda etap (chou).
V těchto větách je obsažen celý zákon i pravá podoba toho, co přichází ze západu (od Buddhy). Tajemství v nich obsažená ukazují, jak člověk ovládne celý průběh pomocí vdechů a výdechů, jak se střídání úbytku a přírůstku projevuje zavíráním a otvíráním, jak je mu zapotřebí správné myšlenky, aby nevybočil z cesty, jak pevné vymezení okrsku umožňuje začínat a přestávat v pravý čas.
Obětuji se a sloužím lidem tím, že jsem věrně podal toto vyobrazení, úplně odhalil povahu nebeských zárodků, takže je může získat a uskutečnit i laik a běžný člověk. Kdo však nemá správný charakter, ten si z toho třeba i něco vezme, ale nebesa mu nedopřejí své tao. A proč? Správný vnitřní charakter patří k tao tak jako jedno křídlo ptáka k druhému křídlu. Chybí-li jedno, není ani druhé k potřebě. Proto je třeba věrnosti a úcty, dobroty a spravedlnosti a ryzího plnění pěti přikázání4; pak teprve má člověk naději něčeho dosáhnout. Avšak v této knize o vědomí a životě jsou předkládány k úvaze a rozvaze všechny podrobnosti a všechna tajemství, takže z ní všechno pravdivé zvíte.
|
Poznámka editora
Na tomto obrázku je znázorněn kruhový oběh proudů síly při fázích dechu. Kdežto při obyčejném dýchání je vdechnutí spojeno s poklesem břicha a vydechnutí se vzdutím břicha, při těchto cvicích jde o opačný pohyb, takže při vdechu otevřeme spodní bránu síly a necháme sílu stoupat do výše podél zadní linie síly (míchy), a to v časových úsecích, jak jsou udány na obrázku. Při výdechu zavřeme bránu a necháme proudy síly klesat po přední linii dolů, rovněž v časových úsecích uspořádaných podle obrázku. Všimněme si dále, že stanice k „mytí“ a „lázni“ nejsou právě ve středu linií, nýbrž „mytí“ je o něco výše, „lázeň“ o něco níže, jak je zřejmé z nákresu.
Objevuje se postup rozšiřování a zužování prapůvodních hranic.
Nezapomeň na bílou dráhu naspodu zákonitého oběhu.
Hleď, ať je jeskyně věčného života sycena ohněm.
Ó, zkoušej nesmrtelné hranice zářivých perel!
V čínském textu je další vyobrazení, velmi podobné předešlému. Znovu jsou vyznačeny dráhy síly, z nichž přední směřující dolů je označena jako funkční dráha (žen), zadní směřující vzhůru jako kontrolní dráha (tu).
Toto vyobrazení je vlastně stejné jako předešlé. Důvodem, proč jsem je nakreslil ještě jednou, je, aby ten, kdo se snaží pečovat o tao, poznal, že zákonitý oběh existuje i v jeho vlastním těle. Dodal jsem tento obrázek proto, abych společníky jdoucí za stejným cílem poučil. Podaří-li se obě dvě dráhy (funkční a kontrolní) uvést do plynulé spojitosti, spojí se všechny dráhy síly. Srna spí s čenichem přiloženým k ocasu, tím uzavírá svou kontrolní dráhu síly. Jeřáb a želva uzavírají svou funkční dráhu. Proto bývají tato tři zvířata dobrých tisíc let stará. Oč dál to může dovést člověk! Člověk, jenž si hledí péče o tao a uvádí do chodu zákonitý oběh, aby mohlo kroužit vědomí i život, ten se nemusí bát, že by si neprodloužil život a nedokonal celou svou dráhu.
Podle zákona, ovšem bez přepjaté námahy, se musíš pilně prosvěcovat.
Zapomínaje na vnější tvar hleď do nitra a napomáhej pravé moci ducha.
Deset měsíců je embryo tvého tao vystaveno ohni.
Po roce jsou vody po mytí i po koupelích horké.
Tento příměr bychom nalezli v původním vydání knihy Lung-Jen-ťing. Leč neznalí mniši, kteří nepochopili tajný smysl a nevěděli nic o embryu tao, dopustili se proto té chyby, že metaforu z textu vypustili. Teprve od adeptů jsem se poučil, že Žu-laj (Tathagata) opravdovou práci na embryu znal. Toto embryo není nic z viditelné hmoty, co by mohla vytvářet jiná bytost, nýbrž je to ve skutečnosti duchovní síla dechu našeho já. Nejprve musí duch proniknout do síly dechu (do duše), pak síla dechu do sebe pojme ducha. Když jsou duch a dech pevně spojeny a mysl je klidná a nehybná, nazýváme to embryem. Síla dechu musí houstnout, krystalizovat, pak je teprve duch schopen působit. Proto se v Lung-Jen-ťingu říká: „Mateřsky opatruj probouzení a odpověď.“ Ty dvě síly se vzájemně sytí a posilují, proto se říká: „Denně dochází k růstu.“ Jakmile je síla dostatečně silná a embryo kulaté a plné, vystoupí z temene hlavy. Tomu se říká dokonalý tvar, který vystupuje jako embryo a plodí sám sebe jako syna Buddhova.
Mimo tělo jest druhé tělo, to se nazývá Buddhův obraz.
Mysl, jež je mocná, mysl bez myšlenek, je bodhi.
Otvírá se tisícilistý květ lotosu, proměněný silou dechu.
Stonásobný třpyt zazáří, způsoben krystalizací ducha.
V Lung-Jen-čou se o tom říká: „V každé době vyzařoval z kadeří pána světa stonásobný vzácný třpyt. V tom třpytu se zaskvěl tisícilistý vzácný květ lotosu. A byl zde proměněný Julaj, seděl uprostřed vzácného květu a z jeho temene vycházelo deset paprsků bílého nádherného světla a bylo viditelné všude. Dav vzhlížel k vyzařujícímu světlu a Julaj kázal: Kouzelné boží slovo je zjevení světlého ducha, jeho jméno je tudíž: Buddhův syn.“
Kdybychom si neosvojili učení o vědomí a životě a jenom suše a osaměle odříkávali meditační formuli, cožpak by z našeho těla povstal Žu-laj, který sedí na onom nádherném květu a září a zjevuje se ve svém duchovním těle? Mnozí si myslí, že nám duch světla skýtá jen drobná ponaučení, ale jakpak by mohlo být to, co dostáváme od pána světa, jen drobným ponaučením? Tím jsem prozradil nejhlubší tajemství Lung Jen; učte mu příští učedníky. Kdo nastoupí tuto cestu, ten bezpečně stoupá k tajemství temna a neklesá už do prachu všedních dní.
Každá dílčí myšlenka nabývá tvaru a stává se viditelnou v barvě i formě.
Úhrnná síla ducha zanechává stopy a mění se v prázdno.
Vycházeje z bytí a vstupuje do nebytí vytváří člověk zázračné tao.
Všechny rozdělené tvary se jeví jako těla, jsou-li napojeny na pravý zdroj.
Tvary vytvářené ohněm ducha jsou jen prázdné barvy a formy.
Světlo bytí září zpět na to, co je původní, pravé.
Prostorem se vznáší otisk srdce, měsíční světlo čistě září.
Člun života dorazil ke břehu, zář slunce jasně plane.
 |
Bez vzniku, bez zániku.
Bez minulosti, bez budoucnosti.
Záře světla oblévá svět ducha.
Lidé zapomínají jeden na druhého, tiše a čistě, mocně a prázdně.
Prázdno je prosvěcováno září nebeského srdce.
Hladina moře je hladká a na své ploše zrcadlí měsíc.
Oblaka mizí v modrém prostoru.
Hory jasně svítí.
Vědomí se rozpouští ve zření.
Kotouč měsíce osaměle dřímá.
1 S’arja, pevné, tj. nesmrtelné tělo. Srov. str. 49.
2 Tathagata.
3 Ťing (semeno) je mužský faktor tvořivý, čchi (duše, síla dechu) je ženský faktor přijímající.
4 Patero buddhistických přikázání: 1. Nezabíjet. 2. Nekrást. 3. Necizoložit. 4. Nelhat. 5. Nepít lihoviny a nejíst maso.
 |  |  |