*  V  *
Sebepoznání

Jediné, co vskutku pomáhá

V psychologii člověk, jak známo, nerozumí ničemu, co sám nezakusil.GW XVII, str. 226

Přednášení, vydávání předpisů, hromadění znalostí, všechny tyto běžné univerzitní metody jsou zde k ničemu. Jediné, co vskutku pomáhá, je sebepoznání a jím způsobená změna duchovního a mravního postoje.Briefe III, str. 284

Je velmi pravděpodobné, že svět nahlížíme z jeho obrácené strany a že bychom mohli nalézt správnou odpověď, kdybychom změnili svůj postoj a pozorovali jej z jiné strany, tj. ne zvnějšku, ale zevnitř.Briefe III, str. 327

Lidský duch, ještě pořád mladík, obětuje všechno pro novou technickou vymoženost, ale má se na pozoru před tím, aby svůj pohled neobrátil do nitra.Briefe III, str. 358

K léčivému působení může nakonec dojít jen mezi člověkem a člověkem.Briefe III, str. 284

Sny jsou nestranné, vědomé libovůli vzdálené, spontánní produkty nevědomé duše. Jsou čistou přirozeností, a tudíž nefalšovanou, přirozenou pravdou. Proto se lépe než cokoliv jiného hodí k tomu, aby nás přivedly k postoji, jenž odpovídá lidské podstatě, jestliže se naše vědomí příliš vzdálilo od svého základu a uvázlo v nemožnosti.

Když se zabýváme sny, je to jistá forma sebeuvědomování. Vědomí Já se nerozpomíná na sebe sama, ale zabývá se objektivní daností snu, která je pro něj sdělením nebo poselstvím nevědomé, obecně lidské duše. Člověk se snad rozpomíná na sebe sama, ale nikoliv na Já, nýbrž na ono neznámé bytostné Já, které je nám původně vlastní, je to kmen, z něhož Já kdysi vyrostlo. Je nám cizí, protože jsme se mu poblouděním vědomí odcizili.GW X, str. 173

Jaké by to bylo například požehnání, kdyby si alespoň několik procent národa uvědomilo, že se nevyplatí vinit ostatní z těch chyb, kterých se člověk sám většinou dopouští!GW XVII, str. 123

Poznat Stín, to nazývám tovaryšským kouskem; vyjít s Animou je však kouskem mistrovským, který mnoho lidí nedokáže.Briefe III, str. 225

Na nevědomosti je nejhorší, že nikdy nevidí, jak je nevědomá.Briefe III, str. 34

Vtělením vzrostl význam člověka. Účastníme se božského života a musíme převzít novou odpovědnost: spočívá v pokračování v božském sebeuskutečňování, totiž v úloze naší individuace. Individuace neznamená jen, že se člověk stal na rozdíl od zvířete skutečně lidským, nýbrž že se má též stát zčásti božským. Prakticky to znamená, že dospěje, bude odpovědný za svou existenci, bude vědět, že nejen on je závislý na Bohu, ale také Bůh na člověku. Ve vztahu člověka a Boha musí pravděpodobně dojít k významné proměně! Naše uctívání Boha a náš vztah k Bohu se již nebudou vyjadřovat ve vypočítavém velebení neprobádatelného Krále nebo v dětských modlitbách k milujícímu Otci, nýbrž v zodpovědně prožívaném životě a v naplňování božské vůle.Briefe III, str. 42 a další

Člověk získal právě tolik vědění, aby byl schopen zničit svou vlastní planetu. Doufáme, že dobrý Duch Boží ho povede v jeho rozhodnutích, protože na rozhodnutí člověka závisí, zda to, co Bůh stvořil, zůstane zachováno. Nic neukazuje drastičtěji než právě tato možnost, kolik božské moci bylo vloženo do rukou člověka.Briefe III, str. 43

Když člověk není sám se sebou v jednotě a neví o tom, je pln iluzí, když však ví, že není sám se sebou v jednotě, je na cestě individuace. Podle Schopenhauera je humor jediná božská vlastnost člověka.Briefe III, str. 51

Jestliže jste osamělá, je to proto, že se izolujete; kdybyste dokázala být dostatečně skromná, nebyla byste nikdy osamělá. Nic nás neizoluje víc než moc a prestiž. Pokuste se slevit ze svého stanoviska a naučit se skromnosti, a nebudete nikdy sama!Briefe III, str. 93

Samota je pro mne léčivý pramen, který mi pomáhá prožít život hodnotněji.Briefe III, str. 95

Jakkoliv to zní nepravděpodobně, je to pouze jedinec, kdo je povolán působit proti dnes hrozícímu zmasovění národů. V tomto zdánlivě velmi nerovném boji není postavení jedince v žádném případě ztracené, pakliže se mu podaří vzít vážně starou křesťanskou výzvu a rozpoznat trám ve svém vlastním oku a nerozčilovat se kvůli třísce v oku druhého.Briefe III, str. 133

Spočívá to v tom, že nejste závislý a že se začínáte cítit nezávislý. Cítit se závislý je čistě úhybný manévr. Právě tento postoj vás ochromuje, a to je příčina, proč se nemůžete postavit na vlastní nohy. Správná cesta je vaše vlastní cesta a vy se musíte rozhodnout jít touto cestou.Briefe II, str. 80

Člověk bude číst evangelium stále znovu, a já ho také stále znovu čtu. Evangelium čteme totiž s mnohem větším užitkem, jestliže máme pochopení pro vlastní duši. Kdo ale nezná své vlastní srdce, jeho oči jsou slepé, a proto doporučuji užívat stále špetku psychologie, abychom ještě lépe porozuměli právě takovým věcem, jako je evangelium.Briefe II, str. 80

Všechny velké organizace, které sledovaly výlučně materialistické cíle, jsou průkopníky zmasovění. Jediná možnost, jak to zastavit, je rozvoj vědomí jednotlivce.Briefe II, str. 91

Čím více hrozí zmasovění, tím větší důraz bude kladen na jedince.Briefe II, str. 95

Zabývání se psychologií vede nutně k tomu, že se posílí individuální uvědomění, což je podle zkušenosti ten nejlepší prostředek proti ničivému vlivu duše davu.Briefe II, str. 95

Strach je převrácená agresivita. To znamená, že tím, před čím máme strach, je nějaký úkol. Jestliže máte strach z vlastních myšlenek, jsou právě tyto myšlenky oním úkolem.Briefe II, str. 132

Člověk se může odchýlit od cesty, může být neposlušný, protože je v něm uvědomění. Uvědomění je na jedné straně triumf a požehnání, na druhé straně ten nejhorší ďábel, který nám pomáhá vymýšlet všechny myslitelné důvody a prostředky, abychom mohli být neposlušní božské vůli. Ach ano, tyto věci jsou mnohem obtížnější, než by měly být! Proto tak vítáme každého, kdo tvrdí, že jsou jednoduché.Briefe II, str. 106

Politická situace je výrazem paralelního psychického problému milionů jedinců. Tento problém je do značné míry nevědomý (což jej činí obzvlášť nebezpečným!). Vzniká z konfliktu mezi vědomým (etickým, náboženským, filozofickým, sociálním, politickým a psychologickým) postojem a jiným postojem nevědomým, který se vyznačuje stejnými aspekty, avšak na „nižším“, to jest archaičtějším stupni.Briefe II, str. 163

Technika a „sociální blahobyt“ nepřispívají k překonání duchovní stagnace a nedávají odpověď na naši duchovní nespokojenost a neklid; a kvůli ní jsme ohroženi jak uvnitř tak zvnějšku. Neporozuměli jsme ještě tomu, že objevení nevědomí představuje obrovský duchovní úkol, který musí být splněn, jestliže chceme uchovat svou kulturu.Briefe II, str. 166

Dokud bude zlo považováno za MÉ ON (nejsoucí), nebude nikdo brát existenci Stínu vázne. I nadále budou Hitler a Stalin představovat pouhý „nahodilý nedostatek dokonalosti“. Budoucnost lidstva závisí do značné míry na tom, zda si uvědomí svůj Stín. Zlo je – psychologicky řečeno – hrozivě reálné. Je osudným omylem zlehčovat jeho moc a skutečnost, byť jen v metafyzickém smyslu. Je mi líto, ale tato otázka sahá až ke kořenům křesťanství. Zla skutečně neubyde tím, že se bude vydávat za něco nereálného nebo za cosi zaviněného člověkem.Briefe II, str. 169

Existuje poslání nebo smysluplný život, který by nevyžadoval nějakou oběť? Při hledání vědomí neexistuje nikdy absolutní jistota. Pochybnosti a nejistota jsou nezbytnými součástmi plného života. Jen ten, kdo dokáže svůj život skutečně ztratit, získá jej.Briefe II, str. 394

Co pak ale, když on (lékař), až příliš zřetelně vidí, že jeho pacient je nemocný, protože nemá žádnou lásku, nýbrž jen sexualitu, žádnou víru, protože slepota ho děsí, žádnou naději protože svět a život ho zbavil iluzí, a žádné poznání protože nepoznal svůj vlastní smysl?GW XI, str. 359

Kdo skutečně nepoznal vnitřní prožitek, není schopen o něm druhého přesvědčit. Pouhé řečnění – jakkoliv dobře je míněno – nikdy nikoho nepřesvědčí. Léčil jsem mnoho lidí bez náboženské výchovy a náboženského přesvědčení, ale během léčení, které bylo zpravidla dlouhodobé a obtížné, došli přirozenou cestou k vnitřnímu prožitku, který jim pomohl ke správnému přesvědčení.Briefe II, str. 411

Opravdovou opicí v nás je vědomí, vědomí, které napodobuje a opakuje. Ale nevědomí je instinktivní veličina a jako takové je konzervativní a těžko ovlivnitelné.Briefe II, str. 443

Rizikem skupinové terapie je, že člověk zůstane vězet na kolektivní úrovni.Briefe II, str. 453

Člověk si nemůže vymyslet naprosto žádný systém ani pravdu, které by nemocnému daly, co potřebuje k životu, totiž víru, naději, lásku a poznání.GW XI, str. 359

Člověk se musí při výkladu snů zdržet předsudků, především myšlenky, že osoby vyskytující se ve snech nejsou nic jiného než tytéž osoby ve skutečnosti. Nesmíme nikdy zapomínat, že sníme především a takříkajíc výlučně o sobě a ze sebe. (Pro výjimky existují zcela určitá pravidla, o kterých se zde nechci zmiňovat.) Když tuto pravdu uznáme, budeme tak tu a tam postaveni před velmi zajímavé problémy. Vzpomínám si na dva velmi poučné případy: on snil o opilém tulákovi, který leží v příkopu u silnice, ona o prostitutce, která se válí ve strouze. První byl teolog, druhá pak distingovaná dáma z velké společnosti, oba dva byli pobouřeni a zděšeni a nebyli ochotni připustit, že člověk sní o sobě a ze sebe. Dal jsem jim oběma dobře míněnou radu, aby si popřáli hodinku přemýšlení o sobě a pilně pozorovali, v čem a jak dalece jsou oba o tolik lepší než opilý bratr v příkopu u silnice a sestra prostitutka ve strouze. Takovým výstřelem z děla začíná často subtilní proces sebepoznání. Ten „druhý“, o kterém sníme, není náš přítel a soused, ale onen druhý v nás, o němž většinou říkáme: „Pane, děkuji ti, že nejsem takový, jako tenhle.“ Sen, toto dítě přírody, neměl určitě žádný moralizující úmysl, představoval pouze obecně známý zákon, podle kterého žádné stromy nerostou do nebe.GW X, str. 175 a další

Jakým způsobem se má člověk dozvědět, že je mu zapotřebí spásy, když si sebejistě myslí, že není nic, od čeho by měl být spasen?GW X, str. 501

Člověk je s to zvládnout úžasné věci, když pro něho mají nějaký smysl.GW XI, str. 85

Je cosi božského v člověku.GW X, str. 585

Cílem života je uskutečnění bytostného Já.Briefe II, str. 232

Jen to, co je významné, osvobozuje.GW XI, str. 358

Stát se osobností je odvážný čin.GW XVII, str. 210

Je-li méněcennost vědomá, má člověk vždy šanci ji napravit.GW XI, str. 8