*  II  *
Sny

Poselství Božského

Sen je přírodní událost.GW XI, str. 21

Sen se zabývá ve skutečnosti také zdravím a nemocí, a protože díky svému nevědomému původu čerpá z pokladnice podvědomého vnímání, může příležitostně produkovat věci, které stojí nanejvýš za poznání.GW VIII, str. 311

A kam musíme zavést našeho pacienta, aby začal mít alespoň tušení o něčem jiném, co by mohlo vyvážit jemu tak známou skutečnost všedního dne? Musíme ho dalekými oklikami přivést na temné, směšně bezvýznamné a nicotné místo jeho duše, po jedné dávno opuštěné cestě k dávno poznané iluzi, o které celý svět ví, že to „není nic než...“ To místo se nazývá sen, tento prchavý groteskní útvar noci, a ta cesta se jmenuje: porozumění snům.GW X, str. 167 a další

Sen jsou malá, skrytá dvířka v tom nejvnitřnějším a nejintimnějším prostoru naší duše, která se otvírají do oné kosmické pranoci, jež byla duší dávno před tím, než existovalo vědomí Já, a bude duší, jež bude sahat mnohem dál, než kam vědomí Já bude kdy s to dosáhnout. Neboť veškeré vědomí Já je osamocené, rozpoznává jednotlivosti tím, že je odděluje a odlišuje, a vidí jen to, co se k tomuto Já může vztahovat. Vědomí Já sestává ze samých omezení, i když dosahuje k těm nejvzdálenějším mlhovinám. Veškeré vědomí rozděluje; ve snu ale vstupujeme do hlubšího, obecnějšího, opravdovějšího, věčnějšího člověka, který dosud stojí v šeru počáteční noci, kde byl ještě celostí, a celost byla v něm; v přírodě, prosté rozlišování a veškerého Já.

Z této všespojující hloubky pochází sen, ať je jakkoliv dětinský, groteskní a nemorální. Jeho květnatost a nezaujatost a pravdivost přivádí do rozpaků naše autobiografické předstírání. Žádný div, že ve všech starších kulturách platil působivý sen za poselství bohů! Náš racionalismus si vyhrazuje právo vysvětlovat sen „ze zbytků dne“, to znamená z drobtů, které spadly z bohatě prostřené tabule našeho vědomí do podsvětí. Jako by tato tmavá hlubina nebyla než prázdným pytlem, ve kterém není nic než to, co sem spadlo seshora. Proč se stále zapomíná na to, že v rozsáhlé sféře kultury neexistuje nic velkolepého a krásného, co by původně nevzniklo ze šťastného nápadu? Co by se stalo s lidstvem, kdyby už nikdo neměl žádné nápady? Podobá se spíše pravdě, že vědomí je oním pytlem, ve kterém není nic jiného, než to, co ho „napadlo“. Sotva kdy si uvědomíme jasněji, nakolik jsme závislí na nápadu, než když nás v určité situaci ne a ne něco napadnout. Sen není nic jiného než nápad oné temné duše, která vše spojuje. Co by bylo proto přirozenější, když už jsme zabloudili do nekonečných jednotlivostí a detailů na povrchu tohoto světa, než zaklepat na dveře snu a dotázat se jej na ona hlediska, která by nás mohla opět přiblížit základním skutečnostem lidského bytí?

Zde však narážíme na ty nejzarytější předsudky: „Sny jsou jenom sny“, žádná realita, lžou, jsou to pouhá splněná přání; samé vytáčky, jen abychom nemuseli brát sen vážně, protože to by bylo nepohodlné. Duchovní povýšenost vědomí miluje právě izolování navzdory jeho nedostatečnosti, proto se vzpíráme přiznat pravdě snu její reálnost. Existují světci, kteří mají velmi prostopášné sny. Jak by to bylo s jejich svatostí, která je pozvedá tak vysoko nad lidskou spodinu, kdyby přiznali obscénnosti svých snů pravou skutečnost? Ale právě ty nejnepříjemnější sny by nás mohly nejvíce přiblížit lidstvu s nímž jsme pokrevně spřízněni, a nejúčinněji tlumit pýchu bezinstinktivnosti. I kdyby se celý svět rozvrátil, ona vše spojující provázanost temné duše nemůže být rozdrobena na kousky. A čím více a dále probíhá toto štěpení na povrchu, tím více roste v hloubi síla jednoho.

Nikdo, kdo to nezakusil, není ovšem přesvědčen o tom, že by mimo vědomí mohla v člověku existovat ještě nějaká samostatná duševní činnost, která působí nejen ve mně, nýbrž zároveň ve všech ostatních.GW X, str. 168 a další

Rád přiznávám, že ve zmatku duchovní situace moderní doby beze všeho chápu zklamání svého pacienta nebo svého publika z tohoto paradoxního poukazu na sen jakožto zdroj informací. Nic není přirozenějšího, než že člověk pociťuje takový poukaz zprvu jako zcela směšný. Co tu pohledává sen, to nejsubjektivnější a nej-nicotnější ve světě, který překypuje tolika úchvatnými skutečnostmi? Proti skutečnosti je přece nutno opět postavit zjevnou skutečnost, a ne subjektivní sny, které nic nepůsobí, leda tak špatný spánek nebo mizernou náladu. Jistě, pomocí snů se nepostaví domy, nespočítají daně, nevybojuje žádná bitva ani se jimi neodstraní světová krize.GW X, str. 171

Existuje vůbec – takové otázky si lidé kladou – spolehlivá metoda výkladu snů? Není přece možné důvěřovat kdekteré spekulaci. Sdílím v plné míře tyto pochyby, a jsem dokonce přesvědčen, že neexistuje žádná absolutně spolehlivá metoda výkladu snů. Absolutní spolehlivost ve výkladu přírodních jevů existuje jen uvnitř nejužší hranice, totiž tam, odkud nikdy nevyjde více, než co jsme tam vložili. Náš veškerý výklad přírody je troufalý čin. Metoda vznikne teprve poté, co byla vykonána průkopnická práce.GW X, str. 174

Člověk udělá nejlépe, když se snem zachází jako se zcela neznámým předmětem: prohlédne si jej ze všech stran, vezme jej do ruky, nosí ho s sebou, spojuje s ním všelijaké fantazie a mluví o něm s jinými lidmi. Primitivové proto stále své působivé sny sdělují, pokud možno na veřejném shromáždění; tento zvyk je prokázán ještě v pozdním starověku, neboť všechny staré národy přisuzovaly snu velký význam. Když člověk takto jedná se svým snem, napadá ho pak všelicos, co ho přivede blíže k jeho smyslu. Nalezení smyslu je zcela přirozeně – lze-li tak říci – záležitostí libovůle, protože zde, při výkladu snu, se pouštíme do riskantního podniku. Podle zkušenosti, temperamentu a vkusu člověk vymezuje snu užší nebo širší hranice. Mnozí se spokojí s málem, pro jiné mnoho ještě stále není dost. Sen, to jest výklad snu, je ve velké míře závislý rovněž na úmyslu toho, kdo sen vykládá, nebo na jeho očekávání anebo na jeho nároku na smysl snu. Objevený význam (Be-deutung) – všimněte si tohoto slova – se řídí samovolně určitými předpoklady a zaleží velmi na svědomitosti a poctivosti hledajícího, jestli svým výkladem (Deutung) snu něco získá, nebo se snad ještě hlouběji zaplete do svých omylů. Co se týče předpokladů, můžeme zřejmě s jistotou předpokládat, že sny nejsou nepotřebným vynálezem vědomí, nýbrž přirozeným, nezamýšleným jevem, i kdyby se snad mělo ukázat, že svým zvědoměním jsou sny nějakým způsobem přetvářeny. Tato přeměna se děje ve všech případech tak rychle a tak automaticky, že je stěží postižitelná. Můžeme ji proto klidně přiřadit k přirozené funkci snu. Se stejnou jistotou můžeme předpokládat že sny pocházejí především z našeho nevědomého bytí, a proto jsou přinejmenším jeho symptomy, které dovolují zpětně usuzovat na povahu tohoto bytí. Jestliže chceme zkoumat naše bytí, pak právě sny jsou tím vhodným prostředkem.GW X, str. 174

Umění vykládat sny se člověk nemůže naučit z knih. Metody a pravidla jsou dobré jen tehdy, když se obejdeme i bez nich. Skutečnou dovednost má jen ten, kdo toto dovede, a skutečné porozumění jen ten, kdo rozumí. Ten, kdo nezná sám sebe, nemůže znát ani toho druhého. A v každém z nás je ještě kdosi druhý, jejž neznáme. Mluví k nám prostřednictvím snu a sděluje nám, jak odlišně nás vidí on, na rozdíl od toho, jak se vidíme my. Když se tedy nacházíme v nějaké neřešitelné obtížné situaci, může nám tento cizí druhý případně zažehnout světlo, které je víc než cokoli jiného schopno změnit od základu náš postoj, a to právě ten postoj, který nás zavedl do této tíživé situace.

Čím hlouběji jsem se v průběhu let nořil do těchto problémů, tím více se ve mně posiloval dojem, jak nezdravě jednostranná je naše moderní výchova. Je určitě správné, pomáháme-li mladým lidem otevřít oči a uši nekonečným prostorám světa. Klamnou představou ale je, když si myslíme, že mladí lidé jsou takto skutečně vychováni pro život. Tato výchova sahá tak daleko, aby umožnila mladému člověku vnějškově se přizpůsobit světské skutečnosti; ale na přizpůsobení se svému bytostnému Já, mocnostem duše, které přece mnohonásobně přesahují všechny mocnosti světa, na to nemyslí nikdo.GW X, str. 174 a další

Jistý muž, který zaujímal vedoucí postavení, se na mne obrátil s dotazem. Trpí úzkostmi, nejistotou, závratěmi, pocity mdloby, které občas vedou až ke zvracení, otupělosti, obtížemi při dýchání; stav, který se k nepoznání podobá horské nemoci. Pacient má za sebou výjimečně úspěšnou kariéru. Svůj život začal jako snaživý syn chudého rolníka a svou velkou pílí a dobrým nadáním stoupal stupínek po stupínku až k vedoucímu postavení, které bylo neobyčejně slibné co se týče dalšího sociálního vzestupu. Ve skutečnosti dosáhl nyní vlastního odrazového můstku, z něhož by mohl vzlétnout do dálky, kdyby do toho náhle nevstoupila jeho neuróza. Pacient nemohl jinak než na tomto místě vyslovit onu tak známou frázi, která začíná stereotypními slovy: Ji právě teď, když...“ atd. Příznaky horské nemoci se zdají obzvláště vhodné k drastickému znázornění pacientovy situace. Pacient s sebou přinesl na konzultaci hned dva sny z poslední noci. První sen: „Jsem zase v malé vesnici ve které jsem se narodil. Na ulici stojí několik venkovských hochů, kteří se mnou chodili do školy. Jdu kolem nich a dělám, ze je neznám. Tu slyším, jak jeden z nich říká, ukazuje na mě: ,Ten se sem taky moc často nevrací.‘“

Není třeba žádné interpretační akrobacie, aby člověk poznal a pochopil v tomto snu odkaz na skromný výchozí bod pacientovy kariéry. Zcela zjevně chce říct: „Zapomínáš, jak hluboko dole jsi začal.“

Druhý sen: „Hrozně spěchám, chci odcestovat. Dávám dohromady své věci, ale nemohu nic najít. Čas mě tlačí, vlak brzy odjede. Konečně se mi podaří dát věci dohromady, pospíchám na ulici, a tu zjistím, ze jsem zapomněl aktovku s důležitými písemnostmi, bez dechu pospíchám zpět, konečně ji najdu, pádím na nádraží, prodírám se však těžko dopředu. Konečně, s vypětím posledních sil, se vřítím na nádraží, a vidím, že vlak právě vyjíždí z haly. Jede podivným obloukem do písmene S, je velmi pomalý; Pomyslím si: jest (i si teď strojvůdce nedá pozor a vyrazí plnou parou vpřed, jakmile dojede k rovnému úseku, budou poslední vagóny vlaku ještě v zatáčce a při tom zrychlení vykolejí. Strojvůdce skutečně zrychlil, pokusím se vykřiknout, zadní vagóny se strašlivě kymácejí a skutečně vykolejí. Je to hrozná katastrofa. Probudím se strachem.“

Ani tady není nijak obtížné porozumět tomu, co sen znázorňuje. Sen líčí především marný nervózní úprk stále vpřed a pořád dál. Když ale strojvůdce vepředu bezohledně vyrazí, vzniká vzadu neuróza: kymácení se a vykolejení.

Pacient dosáhl v současné etapě svého života zjevně vrcholu; nižší původ a námaha dlouhého vzestupu vyčerpaly jeho síly. Měl by se spokojit s dosaženým, místo toho jej jeho ctižádostivost žene dál a výš, tam, kde je pro něho už příliš řídký vzduch, kterému není uvyklý. Proto ho zasáhla varovná neuróza.

Vnější okolnosti způsobily, že jsem nemohl pacienta nadále ošetřovat, a můj názor se mu také příliš nezamlouval. Proto se osud znázorněný ve snu vyvíjel svým směrem. Pacient se pokusil ctižádostivě využít svých šancí a vykolejil při této příležitosti pracovně natolik, že se ona katastrofa stala skutečností.GW XVI, str. 150 a další

Každý výklad je hypotéza, pouhý pokus o čtení neznámého textu. Jen zřídka se dá izolovaný neprůhledný sen vyložit alespoň s přibližnou jistotou. Proto přikládám výkladu jednotlivého snu malou váhu. Relativní jistotu dosahuje výklad teprve v případě série snů, přičemž následující sny opravují omyly ve výkladu snů předcházejících. V sérii snů lze též mnohem lépe rozpoznat základní významy a motivy. Nabádám tedy své pacienty k tomu, aby si o svých snech a jejich výkladu vedli pečlivé záznamy. A vedu je též k tomu, aby své sny připravili naznačeným způsobem tak, že si sny spolu s materiálem, který s nimi souvisí, přinesou na konzultaci už zapsané. V pozdějších stadiích je nechám vypracovat jejich významy. Tímto způsobem se pacient učí zacházet ze svým nevědomím i bez lékaře.GW XVI, str. 159 a další

Proto je každý sen informačním a kontrolním orgánem, tudíž nejúčinnějším prostředkem při vytváření osobnosti.GW XVI, str. 163

Názor, že sny jsou pouze vytěsněná splněná přání, je dávno překonán. Jistěže existují také sny, které představují splněná přání nebo obavy. Ale čím vším jsou kromě toho! Sny mohou být neúprosné pravdy, filozofické sentence, iluze, divoké fantazie, vzpomínky, plány, anticipace, ba dokonce telepatické vize, iracionální zážitky a bůhvíco ještě. Nesmíme tedy zapomínat: téměř polovina našeho života se odehrává ve více či méně nevědomém stavu. Specifickým vědomým vyjádřením našeho nevědomí je snění. Jako má duše svou denní stranu, vědomí, tak má také stranu noční, nevědomé psychické fungování, které bychom mohli pojímat jako snovou fantazijní činnost. Tak jako ve vědomí existují nejen přání a obavy, nýbrž také nekonečně mnoho dalšího, je také nanejvýš pravděpodobné, že snící duše má k dispozici podobné, dokonce mnohem větší bohatství obsahových a životních možností než vědomí, jehož základní přirozeností je koncentrace, omezování a výlučnost.GW XVI, str. 157

Který vědomý postoj je kompenzován snem? Tímto kladu, jak je zřejmé, sen do nejužší spojitosti se stavem vědomí; ba dokonce jsem nucen tvrdit, že sen nemůže být nikdy vyložen bez znalosti situace vědomí, ani s přibližnou jistotou. Jen ze znalosti stavu vědomí je možné zjistit, jaký význam je třeba připsat nevědomým obsahům. Sen není totiž izolovaná událost, odříznutá zcela od denního života a jeho charakteru. Jestliže se nám tak jeví, vyplývá to z našeho neporozumění, ze subjektivní iluze. Ve skutečnosti existuje mezi stavem vědomí a snem nejpřísnější kauzalita a nejjemněji vyvážený vztah.GW XVI, str. 164

Jelikož sen je neobyčejně častým a normálním projevem nevědomé psyché, poskytuje nejvíce empirického materiálu ke zkoumání nevědomí.

Protože se smysl většiny snů nekryje s tendencemi vědomí, nýbrž vykazuje osobité odchylky, jsme nuceni předpokládat, že nevědomi, tato matrice snů, má samostatnou funkci. Označuji to jako autonomii nevědomí. Sen nejen že neposlouchá naši vůli, nýbrž staví se často do nápadného protikladu k vědomým úmyslům.GW VIII, str. 317

Čím nezaujatěji člověk přistupuje ke snu a ke všemu, co snící o svém snu dokáže říct, tím spíše objeví smysl snu.GW XVII, str. 121

Ne všechny sny jsou stejně důležité. Již primitivní národy rozlišují „malé“ a „velké“ sny. Řekli bychom snad cosi jako „bezvýznamné“ a „významné“ sny. Přesněji řečeno jsou „malé“ sny veškeré noční fantazijní fragmenty, které pocházejí ze subjektivní a osobní sféry a svůj význam vyčerpávají v každodennosti. Takové sny se proto lehce zapomínají, právě protože jejich platnost nepřesahuje ono každodenní kolísání duševní rovnováhy. Významné sny jsou naproti tomu uchovány v paměti po celý život, a nezřídka tvoří jádro pokladnice duševních prožitků.GW VIII, str. 319

Mluvíme proto na jedné straně o osobním, na druhé straně o kolektivním nevědomí. Kolektivní nevědomí představuje hlubší vrstvu než nevědomí osobní, které je bližší vědomí. „Velké“, případně smysluplné sny pocházejí z této hlubší vrstvy. Jejich význam prozrazuje, nehledě k subjektivnímu dojmu, už jejich plastické ztvárnění, které nezřídka vykazuje básnickou sílu a krásu. Takové sny přicházejí většinou v osudově rozhodujících životních obdobích, v raném mládí, v době puberty, ve středním období života (ve věku šestatřiceti až čtyřiceti let) a in conspectu mortis (na prahu smrti).GW VIII, str. 321

Sny nejsou úmyslné a libovolné jevy, nýbrž přirozené fenomény které nejsou ničím jiným než právě tím, co představují. Neklamou, nelžou, nic nepřekrucují a nezatajují, nýbrž naivně zvěstují to, čím jsou a co míní. Jsou jen proto nemilé nebo matoucí, že jim nerozumíme. Nepoužívají žádná kouzla, aby něco zakryly nýbrž sdělují to, co tvoří jejich obsah, svým způsobem co nejzřetelněji. Jsme také schopni poznat, proč jsou tak zvláštní a těžké: zkušenost totiž ukazuje, že se stále snaží vyjádřit něco, co Já neví a čemu nerozumí. Jejich nemožnost být jasnější odpovídá neschopnosti nebo neochotě vědomí porozumět sporným otázkám.GW XVII, str. 121

Sny nejsou ani pouhé reprodukce událostí, ani abstrakce zážitků. Jsou nefalšovanými manifestacemi nevědomé tvůrčí činnosti.GW XVII, str. 118

Význam a obsah snů je, jak ukazuje zkušenost, v blízkém vztahu k právě existujícímu stavu vědomí. Sny, které se opakují, odpovídají právě tak se opakujícímu stavu vědomí.GW XVII, str. 119

Vykládat sny bez znalosti snícího osobně je téměř nemožné, anebo to alespoň nelze doporučit.GW XVII, str. 119

V němčině, jakož i v angličtině a francouzštině se říká „napadla mě dobrá myšlenka“, a to je také správné; nebyl zde aktivní subjekt, nýbrž nápad: on doslova napadl subjekt.GW XVII, str. 107