ÚVOD

Tato kniha je odpovědí na mnoho podnětů – některé byly osobní, některé kolektivní. Na osobní úrovni hraji jako praktický psychoterapeut mnoho rolí: jsem léčitel, supervizor, mentor, spisovatel, čtenář, pacient v analýze a analytik jiných. Téměř všechny tyto role mne vystavují tomu, co by se dalo nazvat renesancí zájmu o texty C. G. Junga. Moji klienti se zajímají o Jungovy ideje; jungiánsky orientovaná práce se sny je pro ně výzvou i přínosem. Moji studenti se na workshopech a kasuistických seminářích chtějí dozvědět více o Jungových teoriích pokud jde o náměty, které nejsou obvykle spojovány s jungiánským myšlením, jako je např. homosexualita, narcismus, objektové vztahy, vývojová teorie i skupinová terapie. Kolegové pod mou supervizi se ze mne snaží vytáhnout, jak lze využít Jungovy praktičtější koncepty v práci s klienty – například jeho teorii psychologických typů, metodu analýzy snů a Jungovo chápání duchovního růstu.

Další kolegové vědí o mém zájmu z mých článků a žádají mne, abych jim vysvětlil některé z jeho obtížnějších konceptů, jako je synchronicita, povaha archetypů či bytostné Já. Snažím se přečíst co nejvíce z rozrůstající se literatury o Jungových myšlenkách. Tato četba mne vede k dalšímu psaní, když nacházím nové spojitosti v Jungově myšlení při jeho filtrování svou zkušeností. Znovu a znovu se vracím k Jungovým koncepcím, abych nalezl smysl svých činů a interakcí s jinými lidmi, svých stínových projekcí, svých komplexů a svůdných archetypických obrazů.

Na kolektivní úrovni se lze volně dohadovat o tom, proč se nyní o Junga a jeho spisy zajímá více lidí než kdykoli dříve. Možná, že se už psychologie vymanila ze svého komplexu inferiority jako přírodní vědy a že se tento obor už nemusí prokazovat otrockou oddaností racionalitě. Ústup freudiánského psychoanalytického vlivu a stále bezvýznamnější suchopár experimentální psychologie se zdají být podvojným výsledkem zjištění, že psychologie jako racionální věda, jako objektivní a nedílná suma vědomostí je mýtus. Hrozba všeobecného vyhynutí, jeden z výsledků tohoto mýtu o racionalitě, snad alespoň přispěla k tomu, že se lidé začali vnitřně odvracet od intelektu ke kajícnému hledání duše, aby porozuměli sami sobě a nalezli odvahu a naději, již potřebujeme, abychom přežili svou vlastní agresi. V tomto bodě se Jungova práce jeví užitečná při hledání nutné cesty vpřed mezi psychoanalýzou a behaviorismem. Tertium non datur.

Návrat zájmu o Jungovy spisy zřejmě vděčí za mnohé jungiánským analytikům, zvláště těm, jež dělí od C. G. Junga už celá generace. Začali rozprostírat sítě svého pozorování stále šířeji. Objevili roh hojnosti plný současných teoretických prací a archetypického bádání. Rozrůstá se klinická literatura o jungiánské analýze začínající Jungiánskou analýzou vydanou Murrayem Steinem a pokračující časopisem Chiron vycházejícím v Chicagu. Když se probudil feminismus, byly jungiánské pojmy aplikovány novým a někdy kontroverzním způsobem na problémy maskulinity a femininity u tak různých autorů a autorek, jako jsou Marion Woodmanová, Eugene Monick a Sylvia Brinton-Perera. Stále více se užívají jungiánské pojmy při hlubším hodnocení umění, jak je zřejmo z posledních článků o opeře, filmu a malířství v Quadrantu a v časopise San Francisco Jung Institute Library Journal i z mnohých knih z torontského vydavatelství Inner City Books. Je to například Překračování hranic (Border Crossing) – studie Donalda Lee Williamse o Carlu Castanedovi – nebo Setkání s bytostným Já (Encounter with the Self) – Edingerova studie o Blakeových ilustracích. Jakmile získali jungiánští analytici odstup od postavy samotného Junga a možná i od profesionálního klikaření jungiánského „vnitřního kroužku“, vedlo je to k poznání Jungova významu pro všechny moderní jedince a nejen pro jungiánské „věřící“.

Větší zájem o Jungovy myšlenky vedl přirozeně k většímu zájmu o jeho spisy, a tady začínají narůstat obtíže. Vezměme například člověka, který není analytik ani terapeut a chce se dovědět něco víc o Jungových idejích, o archetypech kolektivního nevědomí. Kam se obrátí? Které články by si měl přečíst? Čelí dvaceti svazkům Jungových Sebraných spisů a jeho pohled je vyděšený. Kterého svazku se chopit? Který text ve kterém svazku? Přestože jsou v nich jednotlivé texty tematicky seskupeny a tituly svazků mohou pomoci, hrozí nebezpečí, že se ocitne tváří v tvář některému Jungovu esoteričtějšímu a méně srozumitelnému textu. Jung nepsal především se záměrem sestavit koherentní teoretický systém. Zjistil jsem, že mnozí lidé se do Sebraných spisů neodváží proniknout. Ti, kteří se o to pokusí, skončí často frustrováni.

Problém, jak pročíst Sebrané spisy, lze řešit například tak, že si přečtu některý všeobecný přehled o Jungových pracích dříve, než se pustím do autentického Junga. A tak se vzdělaný laik od Jungových prací odvrací ke všeobecnému výkladu jungiánské psychologie v podání různých analytiků. Problém netkví v tom, že by tyto přehledy byly špatné. Naopak, jsou až uniformně dobré. Podle mých zkušeností jsou tak jasné a použitelné, že nevedou k dalšímu logickému kroku, tj. k četbě samotných Jungových prací. Čtenáři mají pocit, že už Junga chápou, aniž by si kdy přečetli některý jeho důležitý text.

Problémy nastanou obvykle v situaci, kdy chybí možnost konzultace s primárními zdroji. Přinejmenším jde o absenci hlubšího porozumění. Od vzdělaného laika nebo klienta jungovsky orientované terapie se nevyžaduje akademicky důkladné ovládání původních Jungových spisů. Mnohé jeho pojmy nejsou vůbec esoterické a arkánní – Jung ve svém typicky švýcarském sklonu k praktičnosti viděl teorii jako nástroj pomáhající k pochopení. Skutečný problém u člověka, který nikdy Junga nečetl a nikdy na Sebrané spisy nenarazil, tkví v tom, že mu chybí zkušenost s četbou velkého myslitele západní civilizace dvacátého století. Záměrem mé knihy je náprava této škody.

Mnohem vážnější je, že bez čtení původních textů se množí nedorozumění a falešné představy ohledně Junga a jeho myšlenek. Už jsem se zmínil o zvláštním názoru, že četba Sebraných spisů si nutně vyžádá nesmírné úsilí a roky studia. Daleko běžnější představa je, že se Jung špatně čte, že nepsal dobře nebo že se jeho němčina nedá přeložit do angličtiny. Jiný takový názor praví, že Jungovy texty jsou nesoustavné, náhodné a intuitivní a tudíž nedávají smysl.

Situace tkví namnoze v tom, že jeho texty by byly přístupné i běžným čtenářům, kdyby disponovali stručným úvodem ke každému pojmu, jak jej Jung užíval a kdyby věděli, kterými texty začít a které nechat na později. Účelem této knihy je proto poskytnout úvod do široké variety Jungových teoretických pojmů a dobře naplánovanou sadu četby ke každému z nich – zkrátka průvodce Sebranými spisy.

Metafora cesty s průvodcem vystihuje dobře účel této knihy, která má sloužit obdobně, jako slouží Michelinovy nebo Baedekrovy průvodce evropským turistům; tj. poskytnout dostatečnou informaci a historickou orientaci, která by usnadnila pochopení toho, co člověk vidí, zaměřila pohled sem a nikoli tam a byla pomůckou k rozšíření znalostí a zážitků. Kniha se dá výhodně použít, chceme-li si přečíst ty Jungovy texty, které z jakéhokoli důvodu vzbuzují náš zájem nebo nás nějak dráždí či vzrušují. Lze ji použít i jako studijní program – osobní, profesionální nebo akademický – chceme-li poznat zevrubně všechno, co Jung napsal. V žádném případě nejde o nahrazování dosavadních výkladů jungiánské psychologie ani o doplňování beztak již rozsáhlé zásoby „vědeckých metod čtení Junga“. Jistě není potřeba přihazovat na hromadu knížek, které byly o Jungových teoriích napsány. Větší smysl má spíše pomoci lidem získat přístup k Jungovým spisům, aby jejich prostřednictvím nahlédli do srdce a duše autorových myšlenek.

Rozsah tohoto průvodce je v souladu s účelem knihy – pomoci lidem, aby si pročetli Sebrané spisy. Je rozdělen na čtyři části: „Cesty a prostředky psýché“, „Archetypické postavy“, „Témata zvláštního zájmu“ a „Esoterica“. Jsou založeny na různých námětech Jungových spisů. První dva oddíly, „Cesty a prostředky“ a „Archetypické postavy“, zahrnují to, co by většina lidí považovala za celou Jungovu psychologii. Oddíl „Témata zvláštního zájmu“ se vztahuje k těm textům v Sebraných spisech, kterým se obvykle nepřikládá primární význam – jsou však zajímavé a místy i provokativní. Oddíl „Esoterica“ obsahuje náměty pro mimořádný akademický zájem a hluboké studium a běžný čtenář nemusí mít zvláštní sklon je číst. Je však důležité znát tyto dvě poslední kategorie Jungových textů, protože ukazují šíři jeho zájmů daleko přesahující oblast, již většina lidí považuje za předmět akademické psychologie.

Všechny oddíly jsou uspořádány podle námětů, které jsou řazeny tak, aby stavěly na materiálu obsaženém v předchozích oddílech. Toto řazení námětů vychází z mé zkušenosti, která mi říká, že člověka jen zřídkakdy vede k Jungovým spisům přání poznat jej ve vší jeho teoretické komplexnosti. Zjistil jsem, že jeho zkušenost daleko častěji rezonuje s jednou nebo dvěma Jungovými idejemi. Vede to k tomu, že si člověk chce něco přečíst a dovědět se více. Na mne zapůsobila jako magnet Jungova koncepce snu a jeho analýzy. Pro jiné bylo tímto magnetem jeho pojetí synchronicity, kolektivního nevědomí, individuace, animy a anima a – jak jinak – archetypů.

Každý z námětových oddílů začíná stručnou teoretickou diskusí o daném konceptu, po níž následují čtyři kategorie četby v Sebraných spisech, resp. o nich:

1. Čím začít. Jsou to články nebo stati v Sebraných spisech co možná nejsnazší ke čtení. Pojednávají v určitém rozsahu o daném tématu.
2. Jak pokračovat. Jsou to práce nebo stati v Sebraných spisech, které jsou poněkud obtížnější a obvykle vyžadují předběžné znalosti. Je nutno je přečíst, chceme-li lépe porozumět námětu.
3. Příbuzné práce. Jsou to Jungovy články nebo stati, které se nějakým způsobem vztahují k danému tématu a kladou koncept do širšího kontextu jeho myšlení. Občas mohou být vhodné i jiné náměty v tomto průvodci, úzce se vztahující k tématu.
4. Druhotné zdroje. Jsou to knihy případně sborníky, pocházející od jungiánů nebo jiných autorů, které jsou považovány za významné pro daný námět. Do této knihy jsme je vybírali z hlediska jejich přístupnosti. Zatímco učenec by si možná rád přečetl hutné a zevrubné pojednání nebo konzultoval těžko dostupné časopisy, dosažitelné jen v jungiánských výcvikových institutech, laický čtenář bude chtít rozšířit svůj rozhled pomocí čtivých knih většinou už vydaných a dostupných alespoň na objednávku. Většina uváděných druhotných zdrojů tomuto kritériu vyhovuje.

Řazení témat má sloužit mému základnímu záměru, tj. pomoci nespecialistovi, aby mohl začít s vlastní četbou Sebraných spisů. Z tohoto důvodu jsou teoretické úvody pokud možno zevrubné a stručné. Soustřeďuji se v nich primárně na Jungovy texty; své výklady o jeho konceptech míním pouze jako orientaci v tom, co snad běžný čtenář nezná.

Všimnete si, že některé články nebo stati zmiňuji pod několika tématy. V mnohých Jungových textech jsou jeho pojmy jedinečným způsobem propojeny, takže četba celého textu v původním Jungově znění odhalí spojitosti a vzájemné vztahy, které by snadno unikly pozornosti. Vážím si jeho textů natolik, že doporučuji pouze celé práce; snažil jsem se však omezit opakování na minimum tím, že upozorňuji na nejvýraznější části těchto prací vztahující se k danému tématu. Jelikož se mnozí čtenáři rozhodnou užívat tuto knihu selektivně, spíše než by ji přečetli od začátku do konce, nevyhnutelné opakování doporučené četby nemusí být vůbec únavné. Troufám si říci, že chceme-li se ponořit do Jungových myšlenek a mít z nich opravdu prospěch, pak se neobejdeme bez zkušenosti, kterou nám poskytne četba téhož článku z různých perspektiv. Číst Junga znovu a znovu, studovat jej a trávit s ním čas, vracet se k témuž místu s čerstvým vhledem a s různými otázkami je pravděpodobně nejlepší cesta k autorovi.

Jak je zřejmo z formátu, kniha není ani tak zamýšlena jako příručka; spíše to má být plán či program, resp. průvodce pro četbu Sebraných spisů. Pro čtenáře, který se chce seznámit jen s některými Jungovými pojmy, je určen obsah, v němž jednotlivá témata nalezne. Kniha však přinese největší užitek těm, kteří se chtějí seznámit se Sebranými spisy jako s celkem, nicméně dvacet tichých svazků na ně působí hrozivě – potřebují povzbuzení a orientaci, aby je dokázali otevřít.

Jungiánští autoři napsali mnoho obecných přehledů o Jungovi – je v nich jejich vlastní shrnutí základních pojmů analytické psychologie. Uvádím šest nejvýznamnějších – Esther Hardingová: Já a Ne-Já (New York: Pantheon Books, 1965); Jolande Jacobi: Psychologie C. G. Junga (New Haven: Yale University Press, 1973) – česky: Psychologie C. G. Junga (Psychoanalytické nakladatelství, Praha 1992); June Singerová: Hranice duše (New York: Doubleday, 1973); Marie-Louise von Franz: C. G. Jung – jeho mýtus v naší době (New York: C. G. Jung Foundation for Analytical Psychology, 1975); Edward Whitmont: Symbolické hledání: základní pojmy v analytické psychologii (Princeton: Princeton University Press, 1978) a Frances G. Wickesová: Vnitřní svět člověka, 2. vyd. (Boston: Sigo Press, 1988). Čtenářům, které zajímají jen definice hlavních pojmů analytické psychologie a jungiánské interpretace jiných psychologických pojmů, doporučuji vřele Kritický slovník jungiánské psychologie, vydaný u Samuelse, Shortera a Plauta (New York: Routledge and Kegan Paul, 1986). Těm, kteří si chtějí přečíst excerpta z Jungových textů řazená podle témat, pomůže Essential Jung, vydaný Anthony Storrem (Princeton: Princeton University Press, 1983). Nakonec uvádím jedinečný a zábavný přehled jungiánské psychologie Člověk a jeho symboly (Garden City, N. Y: Doubleday, 1964), do nějž přispěl Jung se svými čtyřmi kolegy.

Jung prý pravil: „Díky bohu jsem Jung a nikoli jungián.“ Nabízím tuto knihu v naději, že se více lidí seznámí především s Jungem, a až na druhém místě s jungiány. Přestože jsou sekundární interpretace a další rozvíjení myšlenek velkého myslitele nezbytné, nevyhnutelné a žádoucí, základem mého růstu byla zkušenost s Jungem – zbytek bylo už další propracování. Podaří-li se mi otevřít přímou cestu k Jungovi a jeho Sebraným spisům, pomohu snad i jiným najít základ pro jejich proměnu, kterou nebudou prostředkovat jiné výklady než ty, jež získali vlastní zkušeností.