Tato útlá kniha vznikla z přednášky, kterou jsem uveřejnil pod názvem La Structure de 1’Inconscient1 v Archives de Psychologie v prosinci roku 1916 (sv. XVI, str. 152). Byla také vydána pod názvem The Concept of the Unconscious v mých Collected Papers on Analytical Psychology2. Zmiňuji se o této skutečnosti, protože bych tím chtěl doložit, že můj spis není jednorázovým jevem, nýbrž výrazem léta trvající snahy postihnout zvláštní charakter a průběh „drame intérieur“, procesu proměny nevědomé duše, a znázornit ho alespoň v základních rysech. Idea samostatnosti nevědomí, která moje pojetí tak principiálně odlišuje od pojetí Freudova, mi začala přicházet na mysl již v roce 1902, kdy jsem se zabýval příběhem a duševním vývojem mladé somnambulky3. V přednášce na curyšské radnici nazvané Obsah psychózy4 jsem se přiblížil této myšlence z jiné strany. V roce 1912 jsem znázornil některé hlavní části procesu na jednom individuálním příkladě a současně jsem poukázal na historické a etnické paralely tohoto zřejmě univerzálního psychického dění5. Ve výše zmíněném eseji La Structure de l’Inconscient jsem se poprvé pokusil podat shrnutí celého procesu. Byl to pouhý pokus, o jehož nedostatečnosti jsem byl víc než přesvědčen. Obtížnost látky však byla tak velká, že jsem si nemohl namlouvat, že bych se s ní byl schopen třeba jen trochu vyrovnat v jednom jediném pojednání. Spokojil jsem se tedy s „předběžným sdělením“, ovšem s pevným předsevzetím, že se při pozdější příležitosti k tomuto tématu znovu vrátím. Zkušenost dalších dvanácti let mi pak v roce 1928 umožnila důkladně přepracovat vlastní formulace z roku 1916 a výsledkem mých snah byla právě tato kniha. Tentokrát jsem se pokoušel znázornit hlavně vztah jáského vědomí k nevědomým procesům. V duchu tohoto úmyslu jsem se zabýval zvláště těmi fenomény, které je možno považovat za reaktivní projevy vědomé osobnosti vůči působení nevědomí. Tím jsem se pokoušel nepřímo se přiblížit vlastnímu nevědomému procesu. Tyto snahy ovšem ještě nedospěly k uspokojivému konci, neboť odpověď na hlavní otázku po povaze a podstatě nevědomých procesů zůstává otevřená. Přistoupit k tomuto obzvláště obtížnému úkolu jsem se neodvážil bez co největší zkušenosti. Jeho řešení je vyhrazeno budoucnosti. Nechť mi čtenář této knihy odpustí, když ho poprosím, aby to při četbě považoval za můj vážně míněný pokus myšlenkově uchopit novou a ještě neprozkoumanou oblast zkušenosti. Nejde o vykonstruovaný myšlenkový systém, nýbrž o formulování psychických zážitkových komplexů, které dosud nebyly předmětem vědeckého zkoumání. Protože duše je iracionální danost a nelze ji podle starého vzoru stavět na roveň více či méně božskému rozumu, nemůžeme se také divit, že se v psychologické zkušenosti nadmíru často setkáváme s pochody a zážitky, které neodpovídají našemu rozumnému očekávání, a proto je naše racionalisticky zaměřené vědomí zavrhuje. Takový postoj se přirozeně pro psychologické pozorování nehodí, poněvadž je ve značné míře nevědecký. Člověk nesmí chtít přírodě napovídat, když chce pozorovat její nerušené počínání.
Osmadvacet let psychologické a psychiatrické zkušenosti, kterou se pokouším shrnout, mě opravňuje přiznat své knize nárok na to, aby byla brána vážně. Všechno jsem přirozeně nemohl v tomto jediném pojednání povědět. Pokračování poslední kapitoly najde čtenář v knize Tajemství zlatého květu6, kterou jsem vydal společně se svým zesnulým přítelem Richardem Wilhelmem. Odkaz na tuto publikaci jsem nechtěl opomenout, protože východní filosofie se už po mnohá staletí zabývá niternými duševními pochody a má právě vzhledem k tak potřebnému srovnávacímu materiálu pro psychologický výzkum neocenitelný význam.
1 Srv. Die Struktur des Unbewußten (Struktura nevědomí), GW 7.
2 2. Aufl., 1920.
3 Srv. Zur Psychologie und Pathologie sogenannter occulter Phänomene (K psychologii a patologii takzvaných okultních fenoménů), Leipzig 1902, GW 1, Psychiatrische Studien (Psychiatrické studie).
4 Der Inhalt der Psychose. Vyšlo v roce 1908, GW 3, Psychogenese der Geisteskrankheiten (Psychogeneze duševních chorob).
5 In: Wandlungen und Symbole der Libido, 1912. Nové vydání: Symbole der Wandlung (Symboly proměny), 1952, GW 5, Výbor z díla C. G. Junga, sv. VII a sv. VIII.
6 Das Geheimnis der goldenen Blüte, 6. Aufl., 1957; česky: C. G. Jung, Richard Wilhelm, Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života, Praha, Vyšehrad, 1997, srv. „Evropský komentář“, str. 91 a násl.; „Kommentar...“, GW 13, Studien über alchemistische Vorstellungen (Studie o alchymických představách).